VYSOČINA 2008

 2008 Vysočina - oslava narozenin 12.09. – 14.09.2008

 Už dřív jsme se domlouvali, že budeme slavit 45. narozeniny Jitky Skotákové a Zdenky Petrovové. Nakonec Jirka S. domluvil s jednou kolegyní, že nám půjčí svoji chalupu na Vysočině.

Už týden před akcí jsem chystala oslavnou báseň na holky a realizovala nápad Jirka Skotáka – kosmetický balíček pro ženy. Nakonec se mi podařilo seskládat balíček, napsat návod na použití. Jako perličku dodal Jirka Skoták čokoládové mužské přirození. Jirka navařil guláš do soutěže kuchařů, já dovezla svatební koláčky od maminky Jany Skotákové a mohli jsme vyjet.

Z Blanska jsme vyjeli asi ve o půl čtvrté, malá zastávka v Černé Hoře a pak už rovnou do Svratouchu, kde se chalupa nacházela. Trochu jsme to tam hledali. Chalupa byla za Svratouchem v místě zvané Karlštejn. Vypadalo to moc pěkně. Byli jsme tam první. Naštěstí Skotáci dorazili asi 5 minut po nás, tak jsme tam na ně ano dlouho nečekali. Hned jsme se vybalili, rozdělili jsme si pokoje a šli vařit kafe. Jirka Skoták začal připravovat halušky do kuchařské soutěže. Asi v sedm dorazili Petrovovi. Halušky byli hotové, tak jsme ochutnali první chod soutěže. Na to že to nemusím to šlo, ale asi bych to doma nevařila. Jirkův gulášek byl výborný. Všem chutnal. Pak už nastala slavnostní chvíle a přišla gratulace holkám. Asi byli dost překvapené už básničkou. A kosmetický balíček pro starší , teda zralé ženy, který jsem jim připravila je dorazil. Hlavně návod.Všem se to líbilo. Popřáli jsme, přidali jsme každé nějakou tu flašku výborného červeného vína a pak už jsme popíjeli burčák, kecali jsme a asi kolem 11 hodiny ohřál Ivan svůj výtvor – halásle, rybí polévku. No, asi bych to taky nemusela. Prostě guláš je guláš. Pak už zase burčák, sranda a plánování zítřejšího výletu. Jak se později ukázalo, měli jsme opravdu VELKÉ PLÁNY.

Ráno jsme vstávali v devět, někteří až v deset. Kolem jedenácté jsme vyrazili na tůru. Nakonec jsme usoudili, že víc jak deset kilometrů neujdeme. První zastávka byla u restaurace Karštejn, 600metrů od chalupy. Odtud jsme vyrazili na Zkamenělý zámek. Tam nás Petrovovi zasvětili do tajů hledání kešek. (Geocaching [geokešing] je hra na pomezí sportu a turistiky, která spočívá v použití navigačního systému GPS při hledání skrytého objektu zvaného cache) Konečně jsem pochopila, co Jirka Mareček pořád hledá při svých výpravách. Nakonec jsme jednu kešku na Zkamenělým zámku našli. Teda Roman jí našel. Udělal zápis, vzal si z krabičky jednu věc a jinou tam dal. Zajímavá zábava. Pokud vytáhne děcka a mládež ven od počítačů, tak pak hurá. Ze zámku jsme sešli dolů, pak zas nahoru až jsme přišli k Milovským perníčkům. Někteří vylezli na skály, prý byl pěkný výhled. Cestou jsme sbírali houby, ale nic moc nebylo, je velké sucho. Na Čtyři palice(732) m) jsme dorazili asi o půl druhé. Vylezli jsme nahoru, ale výhledy moc nebyly. Je to hodně zarostlé. Tak jsme se aspoň vyfotili a šli zpět. Cestou jsme nakonec ještě vylezli na Perníčky, abychom se pokochali výhledem do kraje. Bylo vidět na Devět skal, Křižánky a krásnou malebnou krajinu. Pak už jsme spěchali na chalupu opékat maso. Nakonec nás ale Roman zlákal na vyhledání další kešky, tak jsme si zašli necelý kilometr a našli jsme ji. Na chalupu jsme dorazili kolem čtvrté, dojedli zbytky ze včerejška a dali se do grilování masa. Teda Zdenka opékala, my popíjeli pivo a mrzli s ní venku. Bylo dost zima, tak jsme nakonec rychle doopékali a šli se ohřát do chalupy. Dopili jsme bečku, pokecali a začali plánovat Silvestra. Hodně návrhů, dokonce i Maďarsko, tak jsme zvědavá, jak to dopadne. Spát jsme šli asi ve dvanáct.

Ráno se někteří vzbudili až v jedenáct, tak jsme jen poklidili. Zdence a Jirkovi S. bylo dost špatně. Skotáci odjeli domů a mi s Petrovovýma vyrazili do Blatin. Zavzpomínala jsme na dovolenou asi před 13 roky, kdy jsme tam byli s Moravcovýma na dovolené. Bylo to tehdy moc fajn. Auto jsme nechali nad Blatinami. Byl odtud krásný výhled na Blatiny, Samotín a okolí. Vylezli jsme na Dráteničky. Bylo tam plno horolezců, dokonce jsme v jenom z nich poznali blanešťáka Uherky, který tam zaškoloval začátečníky. Odtud jsme se vypravili k Malinské skále. Bylo to hodně do kopce, po cestě jsme hledali houby, ale bylo to ještě horší než včera. U skále jsme jen chvilinku pobyli a dali se na zpáteční cestu. Vzali jsme to obklikou přes Samotín. Krásná malá vesnička, vystřižená jako z pohádky. Není to tak dávno, co se tu vyráběl Samotínský vánek, kořalka zvláštní chuti. Její tajemství si stařeček odnesl do hrobu. Odtud bylo do Blatin už jen kousek. Rozloučili jsme se ze Zdenkou, Ivanem, Romanem a Tomášem . Pak už jen oběd a směr Černá Hora. Tam jsme navštívili Jirkovu máti a kolem půl šesté jsme byli doma.

Bylo to moc fajn, myslím si, že se to všem moc líbilo. Dalo mi sice dost práce vymyslet básničku holkám a sehnat věci do kosmetického balíčku a navíc sepsat návod k použití, ale odměnou mi byly usměvavé tváře oslavenkyň a dobrá nálada všech. Snad se sejdeme na Silvestra nebo radši ještě dřív.