Turecko 2007

Turecko 2007

 03.10.2007 – středa

Na zájezd nás uvrtal náš tatínek. Dostal na předváděčce 2 x 10.000,--Kč, které se daly použít jako příspěvek na zájezd do Turecka. Zájezd stál 16.000,--Kč, tak jsme si nakonec řekli, že za šest tisíc letecky s polopenzí v hotelech není tak špatný. Trochu jsme měli sice pochybnosti, zda se zájezd uskuteční, ale v září tam byli nějací lidé z Blanska a prý to bylo moc hezký. Stejně jsme to už měli zaplacený. Trochu jsme se bála letu, naposledy jsem letěla ve dvaceti letech do Moskvy, tak jsem měla trochu nervy z letu.A tak jsme ráno v šest vyjeli z Blanska vlakem do Brna a odtud autobusem Student Agency do Prahy a na letiště Ruzyně. Autobus byl nový, moderní, rozdávali noviny a kafe, dostali jsme sluchátka, mohli jsme poslouchat hudbu, Svěráky nebo koukat na televizi. Lístek stál 220,--Kč. Cesta rychle ubíhala, dívala jsme se na americkou kriminálku. Asi v 9:40 jsme byli v Praze na Florenci a v 10 jsme odjížděli do Ruzyně. Sraz jsme měli u terminálu 1. Tam už stála zástupkyně firmy BECK, která zájezd pořádala. Rozdala nám letenky, řekla nám co a jak. Šli jsme k odbavišti 123, kde nám zkontrolovali zavazadla a poslali nám je do letadla. Pak jsme už prošli přes celní kontrolu a dostali jsme se k Free shopům. Prošli jsme obchody, ceny alkoholu nebyly špatné, ale jen při cestěě ven. Koupili jsme si půl litru ginu, hlavně proto, že byla v plastové placačce, která se bude hodit na cesty, protože je lehká. O půl jedné jdeme ke vstupu A3 k letadlu, odtud projdeme tunelem až do letadla. Seděli jsme v 22 řadě a jedno místo jsme měli u okýnka, tak jsem tam Jirkovi hned sedla. Koukal pak přes mě, jak vzlétámenaším Sun expressem Turecké společnosti. Moc toho nevidíme, protože jsou mračna. Všude je bílé moře. Letíme rychlostí asi 900 km/hod a ve výšce 10 kilometrů. Venku je kolem –60 stupňů. Asi po hodině nám donesli jídlo, nic moc, houska s kouskem kuřete, salát a kousek buchty. Pak kafe a džus. Letíme nad Maďarskem, je vidět Dunaj, městečka a políčka, pak bosenské a rumunské hory, Marmarské moře. Všechno je probleskuje, je oblačno. Pak už vidíme turecké hory a před pátou slétáme. (Čas je posunut o hodinu vpřed)Vidíme spousty skleníků a pak Antályi. Pak už vyzvednout kufry a venku už nás čeká Petr, náš průvodce od Becku. Nasedáme do jednoho z pěti autobusů. Celé letadlo byli cestující Becku, kolem 200 lidí, teda skoro všichni důchodci. Sedáme do autobusu č. 1 a odjíždíme na předměstí Antáliie do hotelu Ofo Mor. Je to 15-ti poschoďový hotel s bazénem a zahradou. Jsme ubytovanéí v 15 patře, pokoj je krásný, osprchujeme se a jdeme na večeři. Ta je formou švédských stolů, takže se hned přejíme a já se ještě navrch dorazím melouny. Jdeme se podívat k moři, ale přístup je tam jen přes restauraci a dál se nám nechce. V obchodě si nakoupíme vodu, v hotelu je to strašně drahý. Na recepci se jim moc nelíbí, že si vodu neseme z venku, ale mi se nedáme. Asi v 11 hodin jdeme spát.

Čtvrtek – 4.10.2007

Ráno vstáváme už v šest. Od 6.30 je snídaně. Zase velké množství jídla Jestli se neumírníme, přijedeme pěkně vypasení. Snažím se dát si více ovoce. Čaj mají strašně silný. V osm nás nahnali do sálu, kde začínají informace k zájzdu. Promítnou nám film o tom, co s Beckem prožijeme, vytáhnou z nás 100 eur na doplatek za výlety a obědy a pak nám ještě nabízí další zájezdy. Asi v jedenáct odjíždíme směr Myra. Jedeme po pobřeží, ale začíná se kazit počasí. V autobuse s námi jede řidič Mustafa, prý nejlepší v Turecku, turecký průvodce Barbaros a český průvodce Petr. První zastávka je u bazaru. Nic nekupujeme, jen pár pohledů a dvě turecké záložky. V Myře jsme navštívili chrám svatého Mikuláše. Je to ten náš známý Mikuláš, který nám nosí v prosinci dárečky. Začalo zde strašně pršet. To nám ta dovolená pěkně začíná. Je zima a já mám samé letní oblečení.Pak odjíždíme na plavbu k ostrovu Kekova, kde je zatopené starověké město. Protože bylo dost škaredě, zima a moře bylo nějak rozbouřené, tak jsme moc toho neviděli. Po projížďce jdeme na oběd. Trochu pozdější, bylo půl čtvrté. Já jsme měla kuře a špagety, Jirka rybu a špagety, pak salát a kousek melounu. Na velký hlad to nebylo, ale my jsme přejezení od snídaně, tak to stačí. Po obědě už sedáme do autobusu a odjíždíme do Ethiye, kde máme ubytování v hotelu Lykia Botanika. Je to velký komplex budov, bazen, zahrada, obchůdky, moc pěkné. I ubytování, díváme se z pokoje přímo k bazénu. Po večeři jsme si udělali procházku po obchůdkách a kolem bazénu. Na pokoji jsme si dali gin, který jsme si koupili na letišti a šli spát.

Pátek 5.10.2007

Ráno byl budíček před sedmou a hned jsme šli na snídani. Sluníčko už svítí, tak snad jsme si to špatné počasí už vybrali. Po ní jsme dobalili věci a o půl deváté jsme vyjeli do Dalyanu. Ten leží mezi dlouhou pláží Iztuzu a sladkovodním jezerem Köyce. Městečko leží u rákosím lemovaného průplavu. Loďka nás zavezla pod skalní stěny nad řekou, ve kterých jsou vytesány pohřební jeskyně Lykijů. Sloupy a okrasné štíty jako na chrámových fasádách. Po řece jsme dojeli až k moři. Krásná pláž, dlouhá asi 2 km. Na pláži se nesmí stavět, mají tu chráněné zóny želvy obrovské, které tu vysazují svá vajíčka. Želvy jsme tu ale žádné nepotkali, není jejich doba. Asi hodinu jsme se váleli na pláži a koupali v moři. Seznámili jsme se z jedním párem s autobusu – Jirkou a Danou ze Vsetína. Dana je stejně stará jak já, Jirka o něco mladší. Vypadají fajn. Nasedáme do loďky a plujeme zpět. Po cestě jsme se ještě zastavili v restauraci na oběd. Oběd byl formou bufetu. Na obědě jsme se opět přejedli. Loďka nás naštěstí uvezla a dovezla do Dalyanu. Zde jsme sedli do autobusu. Čekala nás asi tříhodinová cesta do Ephesosu. Přujeli jsme do obrovského hotelového komplexu Aqua Fantasy. Je zde 2000 pokojů, cena za 3 lůžkový pokoj 200 eur. Chvilku jsme čekali než jsme dostali pokoj. Nespíme v hlavní budově. Kolem ní je spousta malých domečků asi z dvaceti pokoji. V jednom z nich budeme dvě noci spát. . Máme krásný pokoj s balkónem. Večeře je opět formou švédských stolů. Zatím největší výběr ze všech. Není divu, pro tolik lidí. Po večeři jdeme s Danou a Jirkou k moři. Je už tma a moře moc vábně nevypadá (později jsme zjistili, že ani ve dne není nic moc). Chvilku pozorujem program pro děti a pak jdeme k nám na pokoj a posloucháme vyprávění pyrotechnika Jirky. Výbuch rachejtle mu zranil oko a horní část obličeje. Spát jdeme asi v 11 hodin.

Sobota 6.10.2007

V 6:45 je budíček. Protože zůstáváme v hotelu, nemusíme nic balit, což je fajn. Jdeme na snídani, já mám tentokrát sladký výběr. A samozřejmě ovoce. Tolik výborného melounu už asi nikde nesním. V 8:15 odjíždíme do Efesu. Projíždíme městem Selcuk, kde je byzansko-seldžuský hrad a bazilika sv. Jana ze 16 století. Efes je posvátným místem Lydů a Kárů, řekové tu měli bohjyni Artemidu. Městobylo velmi bohaté. Nebylo královským sídlem jako Pergamon, ale jako hlavní město římské kolonie mělo až 300 tisíc obyvatel. Rakouští archeologové ho začali vykopávat teprve před sto lety a protože celé město zaniklo vinou zemětřesení, a nemohlo být rozebráno, je toho zde hodně zachováno.

Na území Turecka nenajdete zachovalejší antické město. A hlavně né rozlehlejší.Jednou z nejvýraznějších a nejznámějších zdejších památek je Celsova knihovna. Je to natolik významná památka, že si našla svoji cestu i na jednu z nových tureckých bankovek.Jedná se o popředí budovy se sloupovím, která se monumentálně tyčí nad okolními ruinami. Sem tam zde potkáte i nějaká ten starořecký nápis, zkrátka skvost. Za zmínku stojí i veřejné toalety, kde se prý probíraly nejdůležitější záležitosti politiky i ekonomie. V těsné blízkosti pak sídlil nevěstinec. K němu dokonce existuje i kuriózní reklama. Jedná se o otisk lidské nohy, šipka a srdíčko, vše vyryté v kameni. Zřejmě je to nejstarší reklama na světě. Nevelká vzdálenost zde také dělí chrámy zasvěcené řeckým bohům a raně křesťanské chrámy. Nechybí tu ani krásný amfiteátr, či zbytky nekropole. Kdysi sem měla přijít údajně i Ježíšova matka Marie.  Po prohlídce, která trvala asi 3 hodiny jsme jeli dál směr Selcuk. Efes je neodmyslitelně spojen s jedním ze sedmi divů světa, Artemidiným chrámem. Ten se však nachází až na kraji nedalekého Selcuku, respektive poslední sloup, jež z něj zbyl. Mezi Efesem a Artemisionem byl prý v dobách ohrožení natažen provaz, sedm kilometrů měřící, jenž i na město vztáhnul ochranu, jež chrámu poskytovala bohyně Artemis. Moc se nám tu líbilo. Bylo úžasné, co kdysi lidé postavili s nářadím, které tehdy měli k dispozici. Bylo dost velké vedro, tak nás prohlídka dost zmohla. Cestou zpět jsme se zastavili v Artemisionu, kde stával chrám bohyně Artemidy, div světa. Dnes tu zůstal jen jediný vztyčený sloup s čápím hnízdem. Chrám ale musl být obrovský a úžasný, Pak už oběd, kuřecí a hovězí maso, rýže, cous cous a hrozny.. Po obědě jsme navštívili storou vesničku Sircince. Nic moc, samý krámek, všechno nachystané pro turisty. Nejvíc s celé vesnice mě zaujal starý muž na koni. Asi ve tři jsme zpět v hotelu a jdeme k moři. Je stejně ponuré jako v noci. Tak ležíme u bazénu a chytáme bronz. O půl sedmé jdeme do jídelny na večeři. Po večeři se ještě jdeme projít a navštívil Vsetíňáky a pak už jdeme spát.

Neděle 7.10.2007

Ráno jsme vyrazili na tři hodiny dlouho cestu na Pamukkale. Pamukkale znamená v překladu Bavlněný zámek. Je těžké toto místo postihnout slovy. Člověk si tak jede mezi kopci a najednou se mu naskytne pohled na zářivě bílý skalní útvar, od něhož se ostře odráží slunce. Toto božsky krásné místo zde vznikalo celá tisíciletí díky vysoce mineralizované vodě, která vyvěrá na vršku hory. Minerální voda utvořila za ta dlouhá léta krásná jezírka, která byla dříve přístupná ke koupání. Ona jezírka tvoří terasy ve kterých se modře leskne vodní hladina. Ještě nedávno byly travertinové terasy rozesety po celém skalním útvaru. Bohužel hoteliéři, kteří postavili mohutné hotelové komplexy, které odčerpaly vodu do svých lázní. Bělostné terasy přišly o vodu a začaly šednout. Naštěstí si toho všimli ochránci, komplexy byly zbourány a voda se regulovaně vrací na terasy. To tam je však koupání v jezírcích. K takovým radovánkám je přístupných dnes jen málo jezírek. Každý si musí před vstupem zout boty a pokračovat dále pěšky. Nechali jsme si ujít atrakci nacházející nad travertinovým skaliskem. Jedná se o koupání mezi antickými sloupy. Samotné koupaliště se nachází v malém obchodním centru. Sloupy ve vodě pocházejí z přilehlé Hierapole, voda z Pamukkale. Zkrátka docela romantické koupání, nicméně ne zrovna levné. My jsme však neměli tolik času a tak jsme si obchodní centrum a bazény jen prošli a šli se brouzdat k jezírkům. Potom jsme si prošli antické město Hierapolis. Stejně jako Pamukkale, které nás dnes okouzluje, okouzlovalo také lidi již v dávných dobách antických. Záhy zde postavili lázeňské město Hierapolis. Dnes z něj přirozeně zbyly jen ruiny, ale je to místo zajímavé. Nachází se zde krásný amfiteátr římského typu, fantasticky zachovalá dlážděná cesta, či impozantní Byzantská brána. V těsné blízkosti města se nachází i obrovská nekropole s mnoha hroby. Po prohlídce jedem do hotelu, je to cesta dlouhá asi 5 minut. V hotelu je bazén, takže hurá do něj. V bazéně je voda poměrně studená, ale je zde i termální bazén s horkou vodou. To je něco pro nás. Vyhřejeme si zde kosti. Pokoje zde jsou zatím asi „nejhorší“ ze všech. Ale ty bazén, paráda. Jídlo je taky slabší, ale aspoň se tak nepřejíme. Po večeři jdeme na prohlídku městečka Pamukkale. Nakoupili jsme nějaká trička a je zde pěkná měšita. Je už ale tma, tak s fotek asi nic nebude. Na hotelu je program – břišní tanečnice. Na pokoji si dáme ze Vsetíňákama pivko, pokecáme a Jirka se jde ještě vykoupat. Když asi po hodině nepřichází, jdu ho hledat a najdu ho v horkém bazénu jak kecá s babama ze zájezdu. Ještě že to jsou samé důchodkyně.

Pondělí 08.10.2007

Ráno vstáváme po sedmé a jdeme na snídani. Tentokrát se moc nevytáhli, ale aspoň se nepřejíme. Zabalíme si a v devět odjíždíme směr Antálye. Po cestě se stavujeme ve výrobně koberců. Je to zajímavá exurze. Jde s námi česky mluvící Turek a vše nám vysvětluje a ukazuje. Koberce se tkají s hedvábí a jejich výroba trvá 10 až 15 let, podle složitosti vzorků. Koberce jsou překrásné, kromě hedvábných, které stojí hodně přes 100.000 Kč dělají i vlněné, které jsou podstatně lacinější. Po prohlídce jdeme do výstavní síně, je nám nabídnutá káva a raki a pak nám předvádí překrásné koberce a nabízí nám je. Dohaduje se cena a nevěřili by jste, kolik důchodců si i na splátky koberce kupuje. I naši nový kamarádi si kupují. My jsme nakonec taky neodolali, ale kupujeme „jen“ vlněný do obýváku pod stůl. Je červený a bude se nám tam hodit. Zaplatíme zálohu a zbytek doplatíme, až nám koberec dovezou domů (dovezli a do teď 2009 je koberec moc pěkný a jako nový) O ceně radši psát nebudu, protože je dost velká, ale je to opravdu kvalitní práce. A do 100.000,--Kč které za hedvábný koberec dali Dana s Jirkou je naše cena hodně vzdálená. Po náročném nákupu jdeme na oběd a pak odjíždíme před  pohoří Taurus do Antálye. Jsou zde hory vysoké kolem 3.000 metrů, ale turistika se zde neprovozuje. My projíždíme sedlo ve výšce 1.462 metrů. A pak už dolů až do Antálye, která má 42 metrů. V Antályi jsme ubytovaní v hotelu Gran Beauty. Je to pěkný hotel, jídlo dobrý, bazén. Po večeři jdeme na pokoj, jsme utahaní tak jdeme spát.

9.10.2007 úterý

Dnes vstáváme po sedmé, budem v hotelu ještě jeden den tak nemusíme balit. Po snídani odjíždíme směr Antálye. Sjíždíme z hor dolů k moři. V Antályi jsme nejprve navštívili šperkařský krám. Měli tam nádherné zlaté a stříbrné šprky, poměrně laciné, na to, že to byly parádní kousky. Jirka mi teda žádný prsten nechtěl koupit. Je to škrťa. Ale on ví, že já stejně raději někam pojedu než abych nosila na sobě plno zlata. Další obchod kde jsme ušetřili byl obchod s koženými věcmi. Opět parádní kousky za skvělou cenu. Po projížďce po městě zastavujeme na bazaru. Dokoupili jsme pár maličkostí na památku a pak jsme se chvilku toulali v malých uličkách, kde jsme poznali ten pravý život Turků. Děcka chodila v uniformách ze školy, staříci posedávali před domem a kouřili, prodavač by se strhal, aby jste si od něho něco koupili. Závěr našeho putování jsme zakončili u vodopádu v Antálii. Překrásný vodopád který padá ze skály do moře. Asi to nejhezčí co v Antálii je, protože jinak je to až na pár památek ošklivé panelákové město. Sem bych k moři rozhodně nejela. Nejlíp to udělal mladej Roma, který zůstal u bazénu na hotelu a popíjel drinky. My jsme se taky vykoupali, poseděli jsme. Taky jsme se rozloučili s Barbadosem, našim tureckým průvodcem. Pak jsme dobalili a šli spát.

10.10.2007 středa

Ráno jsme posnídali, nasedli do autobusu a jeli jsme na letiště. Tam jsme se rozloučili s našim průvodcem Petrem, řidičem Mohamedem. Pak už nás čekal let do Prahy, rozloučení s Danou a Jirkem. Cesta do Brna byla v pohodě, pak vlakem do Blanska a domů.

Zájezd se vydařil. Sice byl trochu víc mastňácký, ale viděli jsme spoustu věcí, což bych do zájezdu od BECKA neřekla. Navíc jsme udělali radost taťkovi,  který byl rád, že nepřišli nazmar peníze, které "vyhrál". Turecko je nádherná země a doufám, že se sem ještě někdy podívat. Je rozhodně na co.