KRKONOŠE - 2008

29. - 30. 03.2008 – Krkonoše – běžky

 Ráno v pět jsme už dávali u Dělňáku běžky do autobusu. Jel s námi dopravce od Málka, takže opět autobus na rozpadnutí. Přes uličku seděla Táňa Adlerová, a Milan Weitter, byli Plchovi, Troubilovi, Doběš, Pelán, Kopecký, vlastně jsme všechny znali. Ještě jsme zastavili na Zborovcích, v Rájci pro Jirku Němce a u Bořitova nastoupili Odehnalovi s Černé Hory (rodiče Karla). Pak už byla další zastávka až v Hradci Králové na benzínce. Dali jsme si kafe a takto nadopovaní jsme dojeli kolem půl deváté do Jánských lázní. Vyjeli jsme nahoru na Černou horu (1299m) lanovkou (100,--Kč). Tam byla strašná mlha, postupně se všichni do ní vytráceli. Tak jsme s Jirkou jeli sami, bylo dost škaredě, padal ostrý sníh, nebylo nic vidět.Jeli jsme před Lučiny, Pražskou boudu kolem Míru na Lyžařskou boudu. Tam jsme jen nakoukli dovnitř, jestli tam nemáme nějaké parťáky, ale nikdo nikde. Přes Liščí louku a Liščí horu (1363m) jsme dorazili na Chalupu na rozcestí. Pořád bylo dosti nevlídno a protože bylo asi půl dvanácté, zašli jsme na polívku. Dala jsem si gulášovku za 48,--Kč, Jirka taky a pivo za tu samou cenu. Zlatá Itálie, ty ceny zde jsou děsný. Nikdo nedorazil tak jsme vyběhli směr Výrovka. To bylo kousek, na chtě opět nikdo. Už si říkáme jak jsme dobří, že snad jedeme úplně první. Přes hřeben Luční hory (1547m) to bylo dost náročný. Byla mlha, kopec byl taky dost hustý, šli jsme co noha nohu mine, velkou část kopce jsme museli jít stromečkem. Z kopce dolů na Luční boudu to zase pěkně fičelo. Až na to, že jsem spadla, uhybala jsem lyžařům a už to bylo. Na Luční boudu jsme dojeli kolem jedné, sedli do hospody na kafe. Začínalo se trochu vyjasňovat. Když jsme se začali zvedat, dorazila Táňa s Milanem. Pak ještě dva mladí Olga s Petrem. Tak jsme s nimi ještě poseděli v hospůdce a pak společně vyrazili směr Špindlerovka. Cesta byla dobrá, už bylo poměrně dobře vidět, rozhledy na Sněžku a do Polska. Nejhorší byl sjezd od hranic s Polskem na Špindlerovku. Já jsem nakonec sundala lyže a šla pěšky. Na Špindlerovce už nikdo nebyl, tak jsme šli směrem k Petrovce. Po cestě byla najednou hrozná fujavice, padal sníh. Ale asi jen čtvrt hodiny, pak už bylo zase pěkně sluníčko. Pod Petrovkou jsme odbočili na Moravskou bouda, kde jsme potkali mlaďochy. Společně jsme sjeli po sjezdovce na Davidovku a pak do Špindlu. Po cestě měl Jirka dost hustý pád, už jsem měla strach, co se stalo, protože se nehýbal. Naštěstí sníh byl poměrně měkký tak padal jak do pěřin. O když hubou. Teprve po týdnu však zjistil, že má naražený loket a pořádně ho to bolí. Ve Špindlu jsme si zašli do hotelu u parkoviště, ale protože nás Táňa s Milanem viděli s jiné hospody, zavolali nám telefonem a my přišli za nimi. Postupně k nám docházeli ostatní účastníci zájezdu. Byl to laciný pajzl, sekaná s chlebem za 35 Kč, na Krkonoše nevídané, protože ty ceny tady si nezadají s cenami v Itálii. Cesta do Studence, kde jsme byli ubytovaní v ubytovně Sokola Studenec byla asi půl hodiny. V ubytovně jsme byli rozděleni asi po šesti až osmi, my jsme spali s Troubilovými a mlaďochy co s námi běhali po vrškách. Po sprše nás nakonec autobus zavezl do Jilemnice, protože ve Studenci bylo ve všech třech hospodách buď plno, nebo bylo zavřeno. V Jilemnici jsme šli do naší staré známe hospůdky U zlatého klasu, dali si topinku, pivo (já rum s kofolou), pokecali s Olgou Plchovou (možná s námi Plchovi pojedou do Maďarska) a Troubilákama a jeli jsme zpět. Pak už jsme šli jen spát.

Noc byla kratší o jednu hodinu, protože se měnil čas. Budíček klasicky v šest, o čtvrt na osm odjezd do Špindlu a o půl deváté jsme už nasedali na autobus na Špindlerovku. (40,--Kč) Tentokrát jsme se vydali na opačný směr. Přes Petrovu boudu k hranicím s Polskem. Kolem Dívčích (1413m) a Mužských kamenů (1417m) kolem Vysokého kola )1506m) k Sněžným jamám (1489m). Odtud přes Violík, kolem České Budky. Na pramen Labe jsme nezajeli, byl by asi stejně zavátý. Necháme to někdy na léto. Pak přes Tvarožník (1320m) k Vosecké boudě. Tam jsme si dali výbornou bramboračku s houbama. Seděl tu s námi Jarda Kopecký, Holcner, paní Svěráková a ještě jeden, který nevím jak se jmenuje. Z Vosecké opět nahoru k Labské louce přes Pančavskou louku k pomníku Hanče a Vrbaty. Byli nádherné výhledy. Na celý hřeben který jsme projeli a na Sněžku, Luční horu a v dálce byla vidět i Černá hora. Na Vrbatce jsme potkali Troubilovi. Společně jsme sjeli na Horní Mísečky. Tam jsme i s Radkem Mollem sjeli po modré sjezdovce až do Špindlu. Skončili jsme v hotelu u parkoviště. Dali si jídlo a pivo a pak hurá na autobus a domů. Po cestě jsme ještě vypili zbytky alkoholu, ale protože ho moc nebylo, ani nám nemuseli mockrát zastavovat. Domů jsme přijeli asi v devět.

Bylo to překrásné ukončení lyžařské sezóny. Krásné počasí, skvělí lidé prostě na jedničku. Už se těším na další akce.

.