TATRY 2006

Tatry 2006 – 27.09.2006 – 01.10.2006

 Středa 27.09.2006

            Protože jsme odjížděli už ve čtyři ráno, vstávání bylo krušné. Ještě v autobuse jsme všichni dospávali. Když jsme projížděli Žilinou, začalo parádně pršet. To nám to pěkně začíná! Asi v devět nás autobus vyvezl na Martinské hole – chaty, protože jsme měli časový skluz, šli jsme tůru naopak. S tím, že jsme ušetřili stoupání. Počasí se trochu umoudřilo, i když po cestě na vrchol Veľké Lůky (1339,5m) jsem vytáhla pláštěnku. Jako obvykle přestalo pršet a nakonec začalo svítit i sluníčko. Z Veľké Lůky jsme se vrátili na Križavu a pak už hřebenovku po červené až na Minčol (1363,9m). Tam jsme udělali skupinové foto. Byly pěkné výhledy na Žilinu, Martinské hole a na horu Klak. Odtud už jsme Kamennou dolinou scházeli dolů do Vrůtek. Po cestě se kluci vyfotili u kanónů z války. A nasbírali jsme si ostružiny a borůvky. Asi ve dvě jsme skončili na začátku Vrůtek v Piatrové, kde jinde než v hospůdce. Pivo bylo dost dobrý, čepovali Martinec? V 14.20 jsme odjížděli směr Liptovský Hrádok. Byli jsme ubytovaní v Club Hotel Tesla. No, do hotelu to mělo daleko, ale nás tak něco nerozhází. Večeře ovšem taky nic moc, navíc pro Tomáše toho bylo dost málo. Po ní odjelo několik lidí do Liptovské Mary do aquaparku. Eva vzala i Tomáše. My s Jirkou jsme se osprchovali a odešli na prohlídku Liptovského Hrádku. Město to není moc pěkné. Neupravené, zklamalo nás. Tak jsme jen vylezli na konci Hrádku na vyhlídkovou skálu a pak jsme na radu Standy našli Hotel Smrk, kde čepovali pivo Černá Hora. Asi v půl desáté jsme už byli v hospodě na našem hotelu. Přijeli z lázní, Tomík si dal ještě kofolu a v deset, kdy už zavřeli hospodu jsme šli spát. Jirka si vydyndal jiný pokoj, tak nás aspoň v noci nerušil svým chrápáním.

 Čtvrtek 28.09.2006

            Ráno už v sedm snídaně a po ní už nabalení odjíždíme na Popradské pleso. Cestou vidíme polomy, které před dvěma roky udělala vichřice a požár. Moc toho za ty dvě léta naši bývalí bratři neudělali. Autobus nás zavezl na vlakovou zastávku Popradské pleso. Odtud jsme šli po asfaltce až po rozcestí na cintorín. Cintorín mají pěkný, upravený a vybírají tam 10 Sk na dospělého, což není moc. K Popradskému plesu už to odtud je tak čtvrt hodinky. Tam jsme si udělali kratší přestávku a po ní vyšli po cestě až k rozcestníku. Protože Tom s Plchovýma klukama nepočkal, vydali se nakonec všichni na Rysy. Cesta mírně stoupala až k Žabím plesům. Tam jsem dohnala Tomáše. Zanedlouho mi ovšem zase utekl s tím, že počkají na Chatě pod Rysmi. Odtud cesta začala stoupat příkřeji a dokonce tam bylo pár řetězů. Ale pohoda. Na chatu jsme dorazili kolem jedné a po malé svačince přes sedlo až na Rysy. Cestou jsme potkali Standy, Pavla (bratrance Standy) a Součkovi, jak už se vracejí. Součci si pak ještě vyběhli na Koprovský štít. Blázni. My jsme od chaty asi za 45 minut dorazili na Rysy. Bylo na nich tolik lidí, že jsme se tam málem nevlezli. Ale bylo dokonce i trochu vidět okolí, což na Rysech nebývá dost časté. Vyfotili jsme se, dali si nějakou tu pálenku a čokoládku a šli zpět na chatu. My jsme si za 50 Sk objednali zelňačku. Nebylo sice super, ale bylo jí tolik, že jsem polovinu nechal naší Evě. Tomáš, který by ještě před rokem nedal zelňačku do pusy vymetl misku ve které byla. A pak už jen sešup dolů na Popradské pleso. Od něho jsem šla jen s Jirkem a Tomášem. Cesta se táhla, ze začátku šla dokonce i do kopce. Tomík si už myslel, že jsme zabloudili. Konečně asi po hodině a půl jsme stanuli před Štrbským plesem. Pleso krásné, ale samo městečko nic moc. Vývoj se zde zřejmě zastavil v roce 1989. Občerstvili jsme se v bufetě, svařené víno které jsem si dala nebylo nic moc. V 18.20 pro nás přijel autobus. Hned jsme šli na večeři a po hygieně jsme zasedli v hotelové hospůdce. V deset nás ovšem vyhnali, tak jsme ještě sedli před našim pokojem u televize a asi ve dvanáct šli spát.

 Pátek 29.09.2006

             Dnes jsme si přispali, snídaně byla až v osm. Po ní jsme odjeli do Pribiliny, kde jsme navštívili muzeum slovenské dědiny. Je to pěkný skanzen, pobyli jsme tam asi dvě hodiny, pak jsme ještě ve stánku nakoupili sýry. Taky jsme tam potkali Petru Kalouskovu s Lubošem a domluvili se na večerní společné koupání v Tatralandii. Odjeli jsme do Liptovského Jánu, kde nás autobus vyložil u termálního koupaliště. Vytékala z něho do potoku pěkně sírnatá voda. Byla pěkně smradlavá, ale teplá. Uprostřed dědiny měli vybudované malé koupaliště. Škoda, že jsme neměli plavky, mohli jsme posedět v léčivé vodě. Dali jsme si aspoň kafe a pak po naučné stezce kolem Váhu šli do Hrádku. V něm jsme prvně došli k bufetu, kde nabízeli burčák, ale asi po čtvrt hodinovém čekání jsme to vzdali a šli do cukrárny. Ta ochota Slováků je úžasná. V cukrárně si dal Tom větrníka, já zmrzlinu a Jirka zmrzlinovou kávu. Naznali jsme, že na Severku nemají.Večeře byla už o půl páte a o půl šesté jsme už kupovali lístky v Tatralandii. Petra byla v šoku ze společných šaten a my jsme ji hned vytáhli na tobogán Anakonda. Nahoře si to ovšem rozmyslal a šla se vyhřívat do teplé vody v bazéně. My jsme blbli na tobogánech a v bazéně. Myslím, že Luboš byl rád, že tam jsme, pěkně si to užíval. Nejvíc mě nadchl tobogán, po kterém se sjíždělo na gumových „raftech“. Jelo to jako blesk, ale paráda.V devět jsme odjeli do Hrádku. Jiřina Troubilová měla sice domluveno v hospodě, že budou mít až do jedenácti, ale opět nás Slováci zklamali. Nakonec nám aspoň načepovali pivo a my jsme opět skončili před našim pokojem.

 Sobota 30.09.2006 

            Ráno opět snídaně už v sedm a hned po ní odjíždíme na Zverovku. Odtud jsme my a Plchovy vyrazili na tůru přes Brestovou a pak po hřebeni až na Baníkov. Cesta na Brestovou byla děsná. Už dlouho jsem tak prudký kopec nelezla. Naštěstí jsme měli jen malé batůžky a po cestě rozptýlení poletujícím vrtulníkem tak jsme zdárně vylezli do sedla. Odtud už to bylo příjemnější na Brestovou, pak zase dolů a nahoru na Salatín, odtud zase dolů a nahoru, sem tam řetěz přes Pachole (naštěstí né úplný vrchol) do sedla Baníkova. Odtud na Baníkov už jen půl hodiny do kopce. Cesta nám dala zabrat, moc jsme nemohli odpočívat, nebylo moc času. Nahoře jsme se jen vyfotili, koukali chvilku na Roháče a teprve pod kopcem jsme něco pojedli. Pak už jen necelé dvě hodinky pořád dolů na Zďiarskou chatu. Tam jsme si hned objednali koloběžky a po občerstvení jsme asi po šesté vyrazili na 6 km dlouhou trať dolů do Zďaru. Bylo to perfektní. Dole jsme byli asi za čtvrt hodiny, paráda. Všichni byli nadšeni. Pak jsme ještě chvilku čekali na autobus a jeli do Hrádku. Po večeři hygiena, pak hospůdka, kde já ovšem kolem půl desáté úplně usínám, tak jdeme spát.

Neděle 01.10.2006

         Ráno už v 7.30 snídaně a hned po ní odjezd do Chočských vrchů. Tůra začínala ve vesnici Prosiek. Prosieckou dolinou, která byla plná skal jsme dorazili přes Vidovou na Svorad. Odtud jsme šli do Velkého Borového, kde jsme si v příjemné hospůdce dali kafe, pivo a limo. Měli tam terénní skůtry, tak jsme se na nich aspoň vyfotili. Po cestě do Oblaz (Kvačanská dolina) jsme potkali Slováky, jak sbírají „borovičku“ Někteří hned ochutnávali. V Oblazech jsme si prohlídli starý mlýn a Kvačanskou dolinou (cesta ale vedla hrubo nad ní) došli do Kvačan, kde už na nás čekal autobus. Ve dvě už jsme byli v Bešeňové, kde nás pěkně vypekli s lístkami. Měli tam otevřený vnitřní bazén i tobogánama, tak jsme děckám koupili lístek do celého areálu a pro nás jen ekonomik do venkovních bazénu. Nevěděli jsme ovšem, že největší dva bazény opravují a tak jsme se tísnili ve dvou malých bazénkách. Abychom to přežili, dali jsme si v hospůdce aspoň pivo. O půl páté jsme pak už seděli v dalším penzionku a protože nám kupodivu rychle přinesli večeři, tak jsme se před cestou nadlábli. V pět jsme sedli do autobusu a jeli směr hranice. Na čtvrt hodinky jsme zastavili v Rožnově a pak už domů. V Blansku jsme byli kolem půl jedenácté.

            Celý zájezd byl fajn. Už proto, že jel můj Tomík. Přispělo tomu určitě krásné počasí a dobrá parta. Mimo jiných Musilovi-Eva s Hanou, Plchovi-Olga, Zdeněk, Michal a Matěj, Čermákovi – Renata s Tomášem, Ševčíkovi – Laďa, Veronika a Tomáš, Troubilovi – Jiřina, Pavel a Jana dále pak Staník s bratrancem, sourozenci Souškovi, Šíblovi, Kopecký a další.