PASSO TONÁLE - 2008

 17.02. – 24.02.2008 Passo Tonále Dolomity

 Passo Tonale je lyžařské středisko ležící v horském sedle ve výšce 1 882 m, kde lze díky ledovci Presena lyžovat až do výšky 3 000 m (celoroční lyžování). S nedalekým malebným městečkem Ponte di Legno, ležícím ve výšce 1 257, je propojeno bezplatným skibusem (cca 8 km). Střediska dohromady tvoří úctyhodný ubytovací komplex hotelů a rezidencí ležících v těsné blízkosti sjezdovek a vleků. Místní ski areál disponuje lyžařskými terény všech obtížností a svoji trať si zde určitě najde jak výborný lyžař, tak i úplný začátečník. Všechny svahy jsou situovány na sever, a proto je také areál vyhledáván lyžařským národním mužstvem, které zde často trénuje. Využít můžete celkem 80 km sjezdovek a 30 vleků. Je-li dostatek sněhu a máte-li trochu štěstí, dá se sjet z Tonale do Ponte di Legno na lyžích. Passo Tonale je rozděleno na levou a pravou lyžařskou část, přičemž zážitkem pro vyznavače rychlého lyžování je jistě sjezd tratě Paradiso (2,7 km dlouhá s převýšením více než 700 m) nebo i freeride na Preseně s možností využití služeb průvodce.

 V sobotu asi ve 22 hodin jsme vyrazili od Vlasty a Jardy směr Brno, Bratislava, Vídeň, Salzburk, Insbruk, Brener a Itálie. Cesta probíhala bez problému a v 6 ráno jsme překročili hranice s Itálií. Pak ještě kousek po dálnici směr Trento a tam sjezdem sv.Michael do Tonále (1882m). Cesta trvala asi 10 hodin a najeli jsme asi 950km. O půl deváté jsme už stály před sjezdovou mapou a studovali jak budem jezdit. Zajeli jsme zaparkovat ke Gran Baita, kde jsme byli ubytovaní. Najedli jsme se a pak už hurá na běžky. Jeli jsme k Vermiglio, ale asi jen 2 km, pak už jsme vyšlápli kopeček a po vrstevnici západního svahu jsme jeli zpět nad Tonále. Dojeli jsme ke kabinkové  lanovce Paradiso. Každá lanovka i sjezdovka tu má svoje jméno. Posvačili jsme a na upravených tratí jsme naběhali ještě asi 10 km. Potom jsme šli k autu a spojili se z delegátkou. Ta nám ale řekla, že nás ubytuje až v šest. Šli jsme projít Tonále, stavili se na kafe a ještě jednou jsme si zašli ke sjezdovkám. Celý den byla úplně modrá obloha. Už bylo půl šesté tak jsme došli do Gran Baita. Skotákovi ještě nedorazili. Ubytovali jsme se a pojedli guláš. Asi o půl sedmé dojeli sousedé-Skotáci. Ruplo jim po cestě kolo, tak se zdrželi. V sedm byla informační schůzka. Po ní jsme se sešli u nás, dali si vínečko, pokecali a asi v deset šli spát. Byli jsme dost utahaní.

 Úterý 19.02.2008

 Ráno jsme vstali před osmou, nasnídali jsme se a v devět už v recepci čekali na skipas. Kolem půl desáté nás skibus zavezl asi 200m na první sjezdovku. Lanovka se jmenovala Valbilio. Končila ve výšce 2.242 m. Sjeli jsme dolů po modré 2200m dlouhé sjezdovce. Paráda! Ostatní byli náročnější, tak jsme znovu vyjeli nahoru a projeli další dvě sjezdovky. Dostali jsme se až do výšky 2500m. Bylo to úžasný, opět modrá obloha. Postupně jsme přes Alpe Altu a Vittorii dojeli až k západnímu svahu k lanovce Paradiso. Kabinová lanovka nás vyvezla do Passa Paradisa 2.585m, odtud dvojsedačkou a pak ještě kotvou až pod Pressenu do třitisíce metrů. My jsme ještě v lyžákách vylezli po laně asi 20 výškových metrů na hřeben Presseny. Byl krásný výhled. Viděli jsme Pressanelu a dokonce v dálce i Brentu, kde jsme byli v létě. Nafotili jsme fotky , posvačili jsme a pak už jsme sjeli postupně až dolů k mezistanici spojovačky mezi Tonále a Ponte di Legnem. Tam jsme omylem sedli na špatný směr, tak jsme to projeli až do Legna a zpět. Ještě jsme chtěli lyžovat na Tonále. Potkali jsme Jardu s Vlastou, společně jsme projeli nejdelší sjezdovku Alpinu, dlouhou asi 4,5 km (Z 2525 m do 1800m). Byla dost dobrá, ale dost mě boleli nohy.Pak už jsme přetraverzovali zpět k první lanovce Valbiolo a sešli dolů na ubytovnu. Po večeři jsme zašli do blízkého obchůdku na ochutnávku sýrů a salámů. Pak jsme si zahráli společně hru věž, postupně jsme odebírali kostky ze spodu a skládali se nahoru. Komu to spadne. Pak jsme si dali dokládačku, kde obě dvě hry prohráli Skotáci. Tak nám nalili becherovku a asi kolem 11 jsme šli spát.

Středa 20.02.2008

 Ráno stejná písnička. Snídaně, odchod na svah. Tentokrát jsme vyrazili společně s Vlastou a Jardem. Přetraverzovali jsme k Paradisů, vyjeli nahoru. Na obloze byl sem tam mráček, sluníčko pěkně připékalo. Sjeli jsme tentokrát až k Valsozzine. Lanovka nás vyvezla do 1725m nad Ponte di Legno. Sjeli jsme do Valbione (1500m). Postupně jsme projeli větší část sjezdovek nad Legnem. Zpět jsme se vrátili kabinkou, sjeli ještě sjezdovku Alpino a zpět domů. Na večeři byla roštěná, pak jsme si hodinku oddáchli. Teprve potom jsme si dali kafe . Skotáci odpadli úplně. My jdeme spát asi v jedenáct.

Čtvrtek 21.02.2008

 Dneska jsme jezdili ze Skotákama. Skibusem jsme dojeli až k Paradísu, sjeli jsme k ústí Alpiny, vyjeli nahoru a sjeli jsme ji. Pak už jsme zajeli nad Ponte di Legno do Valbione. Tam jsme projeli včerejší trasy a kluci navíc černou do 2.120m. Kabinkou jsme se dostali zpět a pak už opět traverz na Valbiolo, nahoru, jednou červenou a pak dolů modrou. To se mi líbí nejvíc. Doma večeře a po ní hrajeme hru Aktivity. Je to dlouhá hra, vyhráli Jirkové Skotákové, další pořadí jsme nedohráli, bylo už půl dvanácté a my šli spát.

 Pátek 22.02.2008

Jirka si zamiloval Ponte di Legno. Proto jsme se postupně dostali až tam. Potkali jsme tam Vlastu s Jardem. A taky Plchovi, Ševčíkovi a Šparlinkvi. Asi hodinku jsme jezdili s Olgou Plchovou. Byla s klukama ubytovaná v hotelu v Tonále, ostatní v Ponte. Bylo to milé setkání. Po večeři jsme s Jirkem zašli ke Skotákům na vínko a po deváté jsme se vydali ke sjezdovce Paradíso, kterou měli sjíždět borci s fagulemi. Rozlívali tam zadarmo svařené víno, bylo tam hromadu lidí. Kolem půl desáté začali z Passa Paradisa sjíždět borci s barevnými světly v italskách bílozeleno červených barvách. Bylo to moc pěkné. Na závěr ještě ohňostroj a pak už jsme šli dolů. Po cestě jsme znovu potkali Olgu, dali jsme si s ní slivovici a šli na ubytovnu. Tam jsme s Jirkem studovali brožurku o Švýcarsku. Když přišla Vlasta s Jardem, ještě jsme vykládali o Švýcarsku, kam se chystáme v létě a pak už jsme šli spát.

 Sobota 23.02.2008

Ráno jsme po snídani trochu pobalili, rozloučili se ze Skotákama, kteří vyjížděli dříve a pak už hurá na svah. Zajeli jsme si do Legna, kde Jirka relaxoval a já lyžovala. Na závěr jsme si dali kafe a bombardíno (vaječný koňak ze šlehačkou), pokecali s dvěma Čechy s Litomyšle a o půl třetí jsme už odjížděli od Paradísa k Gran Baita. Najedli jsme se, dobalili a poklidili, předali klíče a šli nakoupit čokolády pro děcka. Pak už nás čekala jen cesta domů. Odjížděli jsme asi o půl páté. V sedm jsme překročili hranice s Itálií a o půl druhé jsme už odemykali dveře našeho domu. Zpět jsme nejeli přes Vídeň, ale v Poltenu jsme odbočili na Znojmo. Cesta bylo rychlá a asi o 100km kratší. 

Dovolená se opravdu vydařila. Jen nás mrzelo, že nejel Tomík a Leona. Ta puberta je hrozná, to že se mohli být bezvadně si uvědomí asi později. Ale to už si budou muset cestu za Italským sněhem asi zaplatit sami. No, třeba se ještě umoudří a příští rok, kdo ví. Třeba zase vyrazíme. Kdo jednou okusil italské sjezdovky, už nikdy prý nechce jinam. Musím tomuto rčení dát za pravdu.