ALPY 2006

 Alpy  16. - 26.srpna 2006 

Středa 16. srpna:    19,00 hod odjezd z Blanska, od budovy Okresního soudu

Čtvrtek 17. srpna: Na rozcvičení tůra v masivu Höllengebirge

Pátek 18. srpna:     Trasy v jižní části masivu Dachstein ( A – Klettersteig)

Sobota 19. srpna:   Přejezd do Stubaiských Alp, kemp a první bečka piva

Neděle 20. až úterý 22. srpna: Dvouapůldenní přechod ve Stubaiských Alpách (A jištěné cesty)        

Úterý: kemp, topinky a druhá bečka piva

Středa 23. až pátek 25 srpna: Dvouapůldenní přechod ve Stubaiských Alpách (A jištěné cesty)

Sobota 26.srpna:    U jezera Chiemsee (Německo) nebo u Jaderského moře (Itálie)

Neděle 27.srpna:    Brzy ráno návrat do Blanska 

Cena zájezdu: 3 600, Kč/os, splatná ve 3 zálohách á 1 200,-Kč

Letos se budeme pohybovat v skalnatých horách, trasy A často po jištěných cestách (úvazky, přilby), nejsou naplánovány žádné ledovcové tůry. 

A jak to dopadlo:

Ve středu v 19:00 vyjíždíme z Blanska směr Brno. My jsme sotva stíhali, protože nám doma řemeslníci začali vyměňovat kotel. V Brně přistoupí nestor těchto výletů Hubert.A na Hatích opouštíme republiku. Letos nás jede jen 24 kousků tak je v autobuse více pohodlí. V 1.30 h ráno jsme v Rakousku na parkovišti pod masívem Höllengebirge. Do 6:30 hodin ještě pod širákem pospíme.

 Čtvrtek 17.srpna

Posnídáme a v 8:15 h společně vyrážíme na rozcvičovací tůru. Cílem je Hochlecken Kg.1691m.n.m. A pak sestoupit do vsi Unter Fichten. Cestou se vyskytlo několik problémů.První byl,že cesta byla uzavřená, protože se tam těžilo dřevo. Nenechali jsme se odradit a prošli jsme tudy bez problému.Trochu jsme trochu popletli cestu, museli jsme se vracet. Později jsme zjistili, že to byl ten moment, kdy se nám ztratil Míra Neubauer.Na Hochlecken hütte jsme došli asi o půl dvanácté, seděl tam už Jirka Mareček s Mirkem Staňkovým. Po svačince jsme chvilku čekali, jestli se neobjeví Míra, ale když nešel, začali jsme scházet dolů. Jdeme s Vlastou,Jardou, Honzem a dalšíma směr Dachsteinblick. Na dalším rozcestí jsme zjistili, že bychom nestíhali, tak jdeme přímo dolů. Ve vesničce nad jezerem kde máme čas chvilku čekáme na opožděný autobus a když přijede, dozvídáme se, že Míra nedošel. Nikdo ho asi od 10 h neviděl.Tak jsme se logicky vrátili na výchozí místo. Ale nebyl ani tam.Čtyři borci se vydali znova po cestě hledat. Já jsem byla dost nervózní.Noc na krku a výsledek se rovnal nule. Rozhodli jsme se,že to ohlásíme. Nikdo nechtěl riskovat,že se mu něco stalo a někde leží bez pomoci a my jsme pro to nic neudělali. Pavel tam byl do půl noci. Hledali ho dobrovolníci, ale ujistili nás,že tam v tom terénu nemohl nikde spadnout. To ovšem neviděli kudy lezl Mareček s Mirkem S. Zbytek noci jsme přečkali na stejném místě.

 Pátek 18.srpna

Vstáváme v 5:30 hodin stejně nikdo moc nespal. Všichni byli nervní co je s tím pohřešovaným. Jedeme do města na policajty. Pavel a já tam zůstávají. Dnes budou hledat profíci a prý nasadí vrtulník. Při prohlídce jeho báglu jsme zjistili, že sebou nemá  mapu, rozpis,pas ani mobil. Ostatní odjíždí k jezeru Mondsee. Tam budou čekat co bude dál. Já s Pavlem jsme znovu na policii nahlásili všechny podrobnosti kolem Míry. Kolem poledne nás policajti přivezli k ostatním. A máme čekat co bude dál. Až někdy kolem třetí policajti telefonovali,že námi a 30 profesionály s vrtulníkem hledaný muž přešel v 10.45 v Dolním Dvořišti přes hranici do ČR.  Myslím,že úlevu přemohl vztek. A ne jen u mne. Asi ve tři hod. policajti přijeli aby nám oznámili, že  jsme se zachovali správně a že můžeme pokračovat v naší cestě. A taky něco v tom smyslu,že úhrada  nákladů na pátrání je jejich věcí a pohřešovaného. Taky se zmínili,že jeden let vrtulníku stojí 70 000 euro a ,že letěl dvakrát. To je vše. Ať si každý udělá názor sám. Na jednu stanu jsem byla ráda, že se Míra našel, ale pořádně mě dožral. Ještě jsme musela volat pojišťovákovi, jeho ženě Ivaně, prostě samé nepříjemné rozhovory. Náš autobus jede směr Stubaiské Alpy. Ještě jsme si nic pořádně neužili,ale jsme vynervovaní. Tak Pavel rozhoduje,  jedeme do kempu a vypije se bečka. Projeli jsme i kouskem Německa a kotvíme v kempu Steinpass - Unken. Bylo to levné a byli jsme tam téměř sami. Večer se narazila bečička. Jirka Mára se chopil pípy a už bylo dobře. Nálada se zlepšila,ale stejně se to stále točí okolo jedno a toho samého tématu. Kolem deváté večer se Míra konečně ozval, dorazil domů.

Sobota 19.srpna

Dnes se vstává individuelně s tím,že odjíždíme v 9.00 hod do Štubajek. Dopíjí se zbytek bečky. A jedeme. Zastavujeme se v Innsbrucku. Vyjeli jsme si prohlédnout ten slavný skokanský můstek. Omrkli  jsme to jen ze spodu. A pokračujeme do Mutterbergalm 1721m.n.m. Tam oběd a téměř všichni odchází na dvou a půl denní túru. Šli jsme asi 2 hodiny 600 metrů převýšení na Dresner hútte 2.308 m. Kolem lanovky.  Ale my máme dobrou kondičku né? Po cestě je krásný vodopád Grasa waserfall. U chaty čekáme na všechny a protože už je dost hodin, rozprchneme se hledat místa na postavení stanů. Naše malá skupinka vylezla asi 100 metrů nad chatu, kde jsou krásné místa na stany. Uvařili jsme si kuřecí polévku, pokecali a asi o půl desáté už usínáme ve stanech.

 Neděle 20.srpna

Ráno vstáváme kolem 7:00 hod. Kolem deváté vyrážíme směr T………………….na 2902m. Pod horou se naše tlupa rozdělí na dvě skupinky. Jednu vedu já, je tam Jirka, Vlasta s Jardem, Honza Pernica, Standa, Tomáš s Radkem, naši mlaďoši. Druhou skupinu vede Pavel Straka. Na kopci už je dost zataženo, jen chvilkama probleskuje pohled na „Cukrovou horu“ a stubaiské ledovce. Pak už jen dolů na chatu Sulzenau Hutte 2.196 m. Cestou bylo nataženo několik lan, ale celkem brnkačka. Počasí nic moc. Na chatě jsme si uvařili guláš s kolínkama. Protože začalo pršet, zalezli jsme do chaty, kde u čaje rozebíráme co se dá a myslíme znovu na Míru. To nás bude provázet celé hory. Prší celkem dost, padají i kroupy, my jsme pěkně v teplíčku. Strakova skupina vyrazila už před námi, ti budou asi pěkně mokří. Nakonec se vyčasí tak odcházíme směr Nurnberger  hutte. Krásně se vyjasnilo, jsou pěkné pohledy do okolí. Nakonec jsme došli jen k jezeru, které je od chaty asi hodinu cesty. Tam už první skupina včele s Pavlem staví stany. Uvaříme trochu čaje, postavíme stany a asi o půl deváté jdeme spát.

Pondělí 21.srpna

Ráno po snídani jsme se vydali do prudkého kopce směr Nurnberger hutte 2.247m. Je pěkně hnusně. V sedle scházíme dolů, občas je tam natažené nějaké lano, ale nic nebezpečného. Ale dost prší, tak jdeme pomalu. Na chatě posedíme než přestane pršet. Dolů scházíme ze sluníčkem v zádech. Sešli jsme do krásného údolí, kde sušíme zmoklé stany a věci. Pak jsme už došli do vesničky pod Mutterbergalmem. Nalodili se a jeli jsme do kempu. Kemp to byl nóbl taky stál spoustu peněz. Jmenoval se Terrassen. Narazili jsme bečku Greny,a vzápětí i  pivo.Bečka se vypila a šlo se spát.

 Úterý 22.srpna

Ráno byl domluvený odjezd až v 11.00 hodin. Najezení a nabalení na třídenní túru,ale počasí nic moc. I celková předpověď špatná. Tak se jedem podívat do Bavorska do Garmisch – Partenkirchenu čili do Ga-Pa. Po cestě začalo pršet. Zastavili jsme se na Fernpasseen kde je výhled na Zugspitze 2963m.n.m. nejvyšší horu Německa. Ovšem pršelo a byla mlha. Tak nic.V Ga-Pa jsme za jeden € navštívili Olympia Eissport Zentrum. A později i skokanské můstky. Po prohlídce jsme se vydali asi dva kilometry do Partnachklamm. Pěkná soutěska. Vstup 2 €,ale stálo to za to. Na večer se vracíme do Rakouských Stubaiek konkrétně na parkoviště u přehrady pod Kühtai.Tam již neprší.Tak pojíst a rozptyl po lese. My jsme našli místo nad silnicí, ale nikdo vedle nás nechtěl spát. Jirka totiž děsně chrápe.

 Středa 23.srpna

V 7:00 jsme u autobusu snídáme. Chystáme se na dvoudenní tůru. Náš první cíl je přehrada nad Kühtai. Přehrada je to panečku pořádná.To kdyby se protrhlo tak nevím? Jdeme nahoru do kopce a pod Krasspitzí se fotíme. Přehoupneme se po hřebeni a scházíme údolím dolů k chatě. Po cestě jde s námi spoustu ovcí. Na chatě Guben – Schweinfurter Hutte 2.034 m dlouho odpočíváme. Čeká nás ještě pořádný kopec. Stoupáme údolím nahoru. Je krásné počasí, tak ještě u potůčku vaříme pozdní oběd. Pak už nás čeká jen stoupání. Byla to fuška, ale ty výhledy jsou nádherné. Stanuje pod kopcem a večer koukáme na krásný západ slunce. Jsou  parádní výhledy, proto jsme se rozhodli, že si ráno přivstaneme a vyšplháme se nahoru na kopec. Usínáme pěkně znaveni.

 Čtvrtek 24.srpna

Ráno jsme si přivstali. Za odměnu za ranní vstávání a za ranní výstup nám byly překrásné výhledy. Byla pěkná zima, takže jsme měli čepice i rukavice. Tak honem zase dolů. Sbalíme stany, posnídáme a dáme se na cestu. Naštěstí jdeme dolů. První zastávka a obídek je na chatě. Bohužel název nevím. Čeká nás cesta do vesničky  Lüsenz, kde nás čeká autobus. Došli jsme v pohodě, čekáme na ostatní. Začalo parádně pršet, takové kroupy jsme ještě neviděli. Za deště odjíždíme k masivu Dachstein.Řidič může jet jen do 21h. snad to stihneme. Ano stihl to,ale celou cestu lije i tu pod Dachsteinem lije.Budeme spát všichni v autobuse.

 Pátek 25.srpna

Okolo půl noci přestalo pršet. V 7:00 vstáváme dali se to vůbec říci. Vaříme. Dnes podle zpráv z vlasti od Věrky pršet nemá. Po snídani vyjedeme za 55 € placenou silnicí k Türlwandhütte. Odtud vystoupíme k Südwandhütte. Rádi by vystoupili na Dachstein 2996 m.n.m. Někdy se udává i 3004m.n.m. Tak nevím první cifru mám z mapky ,kterou jsem dostala u lanovky. Naše Béčková skupina se od chaty odpojuje od Ačka, kteří jdou na  Klettersteig "Der Johann" obtížnost D/E. Byl to prý super  zážitek.  My jsme šli lehčí feratku, která končila na horní stanici lanovky. Pak jsme šli po ledovci na chatu na Seethalerhütte. Tam už nás vítalo pár Ačkařů. Mezi nimi i Jirka. Ačko nešlo dál, ale my se chystali vylézt na Dachstein. Skoro se nám to podařilo, vzdali jsme to hlavně z časových důvodů skoro pod vrcholem. Letos byla mimořádná nadílka sněhu a ani počasí nebylo ideální. Sešli jsme po ledovci k lanovce. Byla pěkná mlha. A jak jsme tak šli  a kecáme,  najednou někdo zdola volá hlaste jména. Laďa  Dobeš. Postava ve žlutém. A fakt Laďa Dobeš z Brna se svou skupinou. Neuvěřitelné. Svět je prostě malý. Pokecali jsme a pokračujeme v pochodu. Už je hromadu hodin, tak nakonec sedáme na lanovku a poslední jízdou sjíždíme dolů. Asi 17:30 jsme u autobusu. Odjíždíme. Večeři jsme si vařili v  Kulmu  pod můstkem. Je to jediný můstek na lety v Rakousku. Spát jsme zajeli na parkoviště k Krippensteinbahn- Obertraun. Tradiční rozprach po lese. Spalo se tam dobře.

 Sobota 26.srpna

Ráno snídaně na parkovišti. Pak odjíždíme směr Hallstat. Kdyby bylo více času tak jsme si mohli vyběhnout pověstnou ferratu Seewand. Ale dnes jedeme domů. Tak prohlídka Hallstatu. Tam jsme prošli městečko, které se mi strašně líbilo. Procházeli jsme úzké uličky a obdivovali krásné domečky ve svahu. Trochu se nám ztratil Pavel Sedláček. Odjezd jsme museli trošičku posunout, ale naštěstí se Pavel brzy našel a my odjíždíme k Attersee. Tam vaříme a koupeme se. Voda je studenější než u moře,ale jde to. V 14.35 odjíždíme směr domů. Ještě po cestě nějaký obchod. A v 22:00 jsme v Blansku. Tak za rok.